Články

Rozhodla jsem se vás seznámit s mými Nintenpejsky, nebudu psát, co už bylo napsáno jinde (jeden, druhý, třetí český, jeden, druhý anglický web), ale seznámím vás přímo s mými (většinou už bývalými) psy.

Max v sombréru

Nintendogs jsem si přála k Vánocům v roce 2005 a k mému velkému překvapení se mi mé přání splnilo. Hned na Štědrý den jsem si s bratrovou pomocí (nastavili jsme Nintendogs na angličtinu) pořídila prvního pejska - šedého knírače. Chtěla jsem s vybíráním počkat do dalšího dne, abych měla čas si všechno promyslet, ale ne - šedý knírač už byl tu a obrazovka hlásí, že potřebuje jméno, v té rychlosti mě napadá jen Max, tak je to Max.

Koupání Dennyho

O Maxe jsem se pečlivě starala, o prázdninách jsem s ním byla celé dny, venčila jsem ho, mazlila se s ním, rozmazlovala ho, krmila ho, cvičila ho a taky ho kartáčovala nebo myla. Po prázdninách jsem chodila k mamce do práce (blízko u školy) a o Maxíka se co nejlíp starala, ale viděla jsem, že není moc veselý a potřeboval by kamaráda - 21. ledna k němu přibyla černá kníračka Sindy.

Musím říct, že Max byl inteligentní, ale taky dost rozmazlený, výborně mu šly agility, když jsme je chvíli nešli cvičit, pořád věděl, narozdíl od ostatních, co a jak. Sindy jsem taky hodně rozmazlovala, byla to přece holka, tak jsem si s ní rozuměla :) Na poslušnost moc nebyla, ale agility, to bylo něco pro ní. Běhala krásně jako Maxíček a tím mi dělala velkou radost.

Denny na tréninku agility

Po chvíli sbírání bodů se mi přidala možnost koupit zlatého retrívra; dlouho jsem neváhala a 25. února přibyla do naší domácnosti světlá fenka Buffy. Bohužel byla moc aktivní a obtěžovala mé dva miláčky - pořád si jen chtěla hrát a já neměla čas a ani náladu být pořád s ní. Umístila jsem jí do útulku, odkud je možné jí zase kdykoliv vyzvednout, a vzniklé místo 7. května zaplnil třetí knírač, tentokrát hnědý, Denny.

Omlouvám se za nekvalitní fotku, lepší bohužel nemám; zleva Buffy, Max, Sindy

Denny je mimčo, které jsem ničemu moc neučila (i když agility samozřejmě běhá), je to jen takový mazlík. S Maxem a Sindy se spřátelil rychle, i když jeho přátelství nikdy nedosáhlo té úrovně, jaká je mezi nimi dvěma.

Denny mi na procházce přinesl dáreček

Po čase jsem zatoužila trénovat s psíky nejen agility, ale též frisbee, na to byli všichni tři bohužel nevhodní, a tak jsem 26. prosince koupila pátého psa, Martyho.

Marty a Denny

Kvůli Martymu jsem musela nějakého pejska (možná pejsky?) odložit - vybrala jsem nerozlučnou dvojku Maxe a Sindy. Martymu, nejtmavšímu huskymu, frisbee docela šlo - rozhodně lépe, než všem třem kníračům dohromady - velice rychle se naučil disk přinášet, chytal ho daleko a vysoko (hodně bodů v závodech). Agility jsme samozřejmě také trénovali, následoval své předchůdce knírače a vyhrál i nějaký ten závod.

Marty s kytičkou :)

Bohužel byl jinak pako a mě přestalo bavit každý den dělat to samé - psíky vyvenčit, nakrmit, hrát si s nimi, umýt je, atp. A tak jsem se nakonec rozloučila i s nimi, kdo ví, třeba se k nim ještě někdy vrátím.

Marty si chce hrát, Denny spí

Odměna za dlouhodobé trénování, Martyho 1. místo