Články

Když jsem se rozhodla jet na závody psích spřežení, nedokázala jsem najít jeden jediný článek, ve kterém by se psalo, co jsem potřebovala vědět - jaké možnosti focení má návštěvník. Jestli se smí chodit mezi psy, kteří zrovna nejedou, jak blízko se může ke spřežení,... A vůbec jak to tam z pohledu návštěvníka probíhá. Věřím, že se někdo může ocitnout ve stejné situaci, tak jsem se ten článek rozhodla napsat já...

Z Varnsdorfu jsme vyjížděli v 9, a protože jsme si špatně přečetli, která příjezdová cesta že je ta lepší (rada č. 1: předem se podívejte, jestli se někde nepíše, která příjezdová cesta je nejlepší, a když jo, dobře si to zapamatujte, nebo radši napište!), doškobrcali jsme se na Sněžník po půl 11. Zaparkovali jsme na prvním parkovišti, zaplatili jak parkovné, tak vstup, a šli za štěkotem.

Brodění se sněhem byla fakt legrace. Jestli máte běžky, vemte si je! Nevím, jak na ostatních závodech, ale tady je měl každý druhý. Docela jsem jim záviděla, že se nemusí bořit pomalu až po kolena.. Vstupenky určitě nevyhazujte, pravděpodobně cestou ke startu potkáte ještě několik pořadatelů (kteří mimochodem působí velmi mile), kteří je budou chtít vidět (na Sněžníku navíc platí vstupenka po oba dny). Když jsme prošli kolem těch posledních, začaly se kolem nás najednou procházet spousty lidí. Na první pohled mi bylo jasné, že se může chodit úplně všude.

Psi byli úvazání asi ve třech nebo čtyřech řadách u dodávek nebo aut jejich majitelů, mezi jednotlivými řadami byly hromady sněhu, tak jak vidíte na horní fotce. Hromady se daly v pohodě přecházet, ke psům se dalo jít na milimetry blízko - spousta lidí si je i hladila. Právě kvůli spoustě lidí i psů můžete mít na fotkách docela rušivé pozadí, když si ho neohlídáte - buď si vyberte psy, za kterými je sníh, nebo foťte trochu z podhledu proti nebi.

Doporučuju si nafotit hodně fotek jednotlivých uvázaných psů, aspoň pak nebudete tak smutní/naštvaní, když vám nevyjdou fotky spřežení. Startovat se začlo po 11., s asi dvouminutovými rozestupy, nejdřív lyžaři buď s jedním nebo se dvěma psy (skijöring), potom musheři se spřeženími. U startu je sice zábradlí, ale to nebrání fotografům vlézt do dráhy... Ale zas mám pocit, že dokud ten člověk nepřekáží, je to vcelku jedno :)

Jinačí to bylo hned za první zatáčkou, tam už nikde žádné zábradlí nebylo, lidi se tam řídili jen podle vyjetých stop - pejsci tak byli někdy na dosah ruky.


Užitečná informace by mohla být, v kolik závod skončil, to vám ale bohužel neřeknu, vzhledem k tomu, že jsme tam až do konce nezůstali. V půl 2. (3 hodiny po příjezdu) nám už byla docela kosa.. Pár dojíždějících psů jsme ale viděli (první lyžař dojel v půl 1.), doporučila bych je vidět i vám :)

A co říct na závěr? Snad že doufám, že tyhle informace někomu pomůžou, a že se nebude vztekat, když to na tom "jeho" závodě bude probíhat trochu jinak. Radši bych byla, kdyby se tu se svými zkušenostmi podělil s ostatními.. Kdyby vám nějaká informace chyběla, klidně se zeptejte :)

A ještě mě tak napadá - kolem 12. se dlouho nic nedělo, byla docela nuda; většina psů byla na cestě, takže nebylo moc co fotit; občerstvení bylo za dost peněz. Ale ve výsledku to bylo super :)